ESEJ – vývoj létajícího koštěte
Jak už bylo řečeno na hodině: ,,Do dnešního dne nikdo nevymyslel zaklínadlo, které by čarodějům a čarodějkám umožňovalo bez pomoci létat v lidské podobě.“ – ano je několik zvěromágů a máme levitační kouzla, ale koště je samozřejmě jedinečné. Velice mě zaujal Váš výklad ohledně zvěromágů. Opravdu jsem netušila, že je podoba může až tak ovlivňovat. A proč koště? Proč ne létací vany? Naši předkové byli opravdu vynalézaví a já si myslím že koště je takové nenápadné, lehké a nedokážu si představit, abych dělala různé manévry s vanou, kobercem či sudem.
Mezinárodní zákoník o utajení kouzel – tak ten vznikl na počátku veškerého kouzlení, ale právě u přeměňování. Vše začalo přeměnou plevele v květiny. Nekouzelníci (mudlové) se dožadovali stále více a více služeb od kouzelníků a tak se naše společenstvo muselo utajit. Kvůli utajení a chtíči po létání, se muselo vymyslet něco malého a nenápadného – ideální samozřejmě koště. Když na ně mudlové narazili, nebylo třeba nic vysvětlovat a vymýšlet žádné výmluvy, bylo lehce přenosné a nebylo drahé. Přesto však první košťata, očarovaná za účelem létání, měla jisté nedostatky.
Již od roku 962 našeho letopočtu se dokumentuje používání prvních košťat evropských kouzelníků. První literární zmíňkou je v jistém německém iluminovaném rukopisu z 1. tisíciletí – obrázek tří čarodějů, kteří se při sesedání z koštěte tváří velice ztrápeně. Skotský kouzelník Guthrie Lochtrin si koště sám vyzkoušel. Letěl na jednom ze středověkých košťat, které je právě vystaveno v Muzeu famfrpálu v Londýně. I on měl jisté nepohodlí. Svůj let zaznamenal do spisu, který sepsal roku 1107 a ve kterém se zmiňuje o ,,zadnici plné třísek a obrovské zlaté žíle“ jako o následcích krátkého letu na koštěti z Montrose do Arbroathu. Není divu že? Jeho koště mělo tlustou sukovitou násadu z nelakovaného jasanového dřeva s lískovými větvičkami neuměle přivázaným na jednom konci nezaručovala pohodlí ani aerodynamický let. Je jasné, že takovou dálku nemohl v pořádku – bez oděrek a nepohodlí – doletět. Koště bylo očarováno kouzly, které měly za následek jen primitivní pohyb koštěte. Mohlo se pohybovat jen jednou rychlostí kupředu a dokázalo klesat a stoupat.
Není divu, že košťata neměla nijak valné manévrování. Lidé si je totiž vyráběli samy pro vlastní potřebu. Byly vidět určité rozdíly a nebyly malé. Jak už v rychlosti, pohodlí nebo manévrovacích schopnostech. Ve dvanáctém století se v kouzelnících a čarodějkách konečně probudil podnikavý duch. Začali nabízet své služby k vzájemné výměně. Takže mohl dobrý výrobce košťat vyměnit například koště za lektvar s dobrým výrobcem lektvarů. Jak šel čas, košťata se zdokonalovala a zdokonalovala. Když se košťata stala konečně pohodlnějším dopravním létajícím prostředkem, začalo se na nich létat pro potěšení a ne jen kvůli přepravě z místa na místo jiné. Později už to tak frčelo, že se z toho stal úžasný sport, který se hraje ve všech zemích až do teď. Máme samozřejmě i pár značkových košťat. Například Stříbrný šíp, Meteor, Proutěnka, Nimbus 2001, Nimbus 2002, Masařka, Duběnka, Zameták a nejlepší datované koště je Kulový Blesk!
Veškeré záznami o Famfrpálu a dokonce i vývoji košťat je zapsáno v této úžasné knize – Famfrpál v průběhu věku! Všem fanouškům famfrpálu doporučuji!
V