Úkoly
9. 12. 2007
ESEJ – Akromantule
Akromantule je nestvůrný a velice ohyzdný osminohý pavouk, který je schopen lidské řeči. (No… nechtěla bych aby na mě někde v Zapovězeném lese vyjuknul.) Pochází z Bornea, kde obývá oblast neprostupné džungle. K jeho charakteristickým znakům patří husté černé chlupy, jež pokrývají celé jeho obrovské tělo, velké rozpětí nohou, které v některých případech dosahuje až patnácti stop, (vau, nechtěla bych ho doma…) klepeta, která zřetelně a hlasitě cvakají, je-li akromantule vzrušená nebo rozzuřená. Je to masožravec a dává přednost větší kořisti. Na zemi splétá pavučiny kopulovitého tvaru. Samičky jsou větší než samečci a jsou schopny naklást najednou až sto vajec; ta jsou měkká a bílá a dosahují velikosti plážových nafukovacích míčů. Mláďata se z vajec vyklubou po šesti až osmi týdnech. Vejce akromantule jsou, odborem pro dohled nad kouzelnými tvory, zařazena do kategorie A neobchodovatelného zboží, což znamená, že jejich dovoz či prodej se trestá přísnými pokutami.
Podle oficiálního názoru vyšlechtili tohoto tvora kouzelníci, pravděpodobně za účelem ochrany svých obydlí či skrytých pokladů, jak tomu s kouzelně vytvořenými obludami často bývá. Navzdory své téměř lidské inteligenci je akromantule nevycvičitelná a pro kouzelníky i mudly představuje velké nebezpečí.
Dodnes známe zástupce všech akromantulí – Aragoga a jeho ženu Meropu, kteří spolu mají nespočet mláďat.
Pověsti o tom, že byla založena kolonie akromantulí ve Skotsku zůstávají neověřené.
V